CCS
Ostatní cesty končí čistým CO₂, který je potřeba stlačit, dopravit a uložit. Helena končí biomasou.
Cest je několik. Aminové pračky u komína, kde roztok monoethanolaminu naváže CO₂ ze spalin a horkou párou se z něj zase vyžene. Sorbenty a membrány v přímém záchytu ze vzduchu, kde ventilátory ženou obrovské objemy přes materiál, který CO₂ zachytí a při ohřevu pustí. Oxyfuel a pre-combustion, kde se palivo spaluje v čistém kyslíku nebo se předem rozloží, takže spaliny jsou skoro čistý CO₂. Mineralizace a zrychlené zvětrávání, kde CO₂ zreaguje s bazickou horninou nebo struskou na uhličitan. A geologické uložení, kam to všechno nakonec putuje: zpátky do vyčerpaných ložisek a solankových formací.
Naše řešení
Mikrořasy v uzavřených tubusech rostou z CO₂ a světla, vstupem jsou spaliny i okolní vzduch, výstupem biomasa. Řízení drží aeraci, světlo a teplotu a každou minutu měří, co se v kultuře děje. Trvanlivost se odvíjí od toho, co s biomasou uděláme: jako krmivo nebo nutraceutikum je to krátký cyklus, teprve pyrolýza na biouhel uhlík stabilizuje na stovky let. Bilance pyrolýzního kroku je samostatná fáze a zatím ji vyčíslenou nemáme.
Současná řešení
Roztok monoethanolaminu u komína pohltí CO₂ ze spalin a při ohřevu ho zase uvolní. Vstupem je jediný koncentrovaný zdroj, takže metoda funguje tam, kde spaliny už jsou. Na výstupu zůstane čistý CO₂, který je potřeba stlačit, dopravit a uložit - trvanlivost se tedy neřídí pračkou, ale tím, kam CO₂ nakonec půjde. Náklady za tunu zachyceného CO₂ jsou 40 až 90 USD. U uhelné elektrárny klesne čistá účinnost o 10 až 12 procentních bodů a elektrický výkon zhruba o čtvrtinu.
Ventilátory ženou velké objemy vzduchu přes sorbent, který CO₂ zachytí a při ohřevu ho zase pustí. Výhodou je nezávislost na místě - jednotka může stát kdekoliv. Nevýhodou je, že ve vzduchu je CO₂ jen 0,042 % a nízkou koncentraci zaplatí provoz energií. Stejně jako u pračky zůstane na výstupu čistý CO₂ a trvanlivost se řídí tím, kam se uloží. Se stejným omezením pracuje i Helena v režimu DAC: v obchodním centru Zličín nás limitovala vstupní koncentrace, ne biologie. Náklady se dnes pohybují řádově ve stovkách USD za tunu.
Geologické uložení není samostatný způsob záchytu - je to konec cesty, kam čistý CO₂ z pračky nebo z DAC putuje: do vyčerpaných ložisek a solankových formací. Trvanlivost se počítá na stovky až tisíce let, dokud formace těsní a dokud ji někdo sleduje - monitoring tedy patří k technologii, ne za ni. K prodeji nezůstane nic, uložením proces končí. Část zachyceného objemu se dnes využívá k vytlačování ropy ze starých ložisek.
Na půdu se rozprostře drcená bazická hornina a ta s dešťovou vodou a vzdušným CO₂ reaguje na uhličitan. Uhlík tím přechází do formy, která vydrží tisíce let. Vstupem je okolní vzduch, takže metoda nepotřebuje zdroj koncentrovaného CO₂. Platí se za těžbu, drcení a rozvoz horniny. Energetická náročnost drcení horniny a osud vzniklých uhličitanů patří mezi hlavní otevřené otázky této cesty.
Les váže uhlík z okolního vzduchu bez zdroje CO₂, bez elektřiny a bez obsluhy - a kromě uhlíku dává dřevo, biodiverzitu, zadrženou vodu a chladnější krajinu. To jsou hodnoty, které reaktor nemá a nenahradí je. Slabinou je trvanlivost: požár, kůrovec nebo těžba vrací uhlík zpět a počítá se to na desítky let. Mírný les má čistý propad 3,7 t CO₂e na hektar a rok, tedy 0,37 kg na m² a rok (World Resources Institute, průměr 2001-2025). Reaktor na metru čtverečním půdorysu zachytí řádově více - v obchodním centru Zličín stonásobek, u zdroje CO₂ podle výpočtu tisícinásobek.
Pyrolýza nezachytává CO₂ ze vzduchu - pracuje s uhlíkem, který už zachytily rostliny nebo řasy, a převádí ho do pevné formy. V půdě vydrží stovky let a kromě biouhlu zůstane i teplo z procesu. Pro Helenu to není konkurenční cesta, ale navazující fáze: biomasa sama je krátký cyklus a trvanlivost dává až pyrolýza. Trvanlivost biouhlu v půdě se udává ve stovkách let - certifikace se řídí samostatnou metodikou Puro.earth Biochar.
Fytoplankton váže CO₂ rozpuštěný v povrchovém oceánu a s odumřelou biomasou klesá do hloubky. Je to jediná další z porovnávaných cest, která stojí na mikrořasách - a přesto se s Helenou nepotkává: metodika platí pro fytoplankton v otevřeném oceánu, ne pro kultivaci, a Helena pod ni nespadá. K prodeji nezůstane nic, výstupem je uložený uhlík. Metodika Puro.earth Microalgae Carbon Fixation and Sinking (vydání 2025 V2, schváleno 7/2026) výslovně vylučuje externě pěstovaný nebo laboratorní fytoplankton a omezuje nasazení na HNLC oblasti otevřeného oceánu nejméně 12 námořních mil od pobřeží. Helena pod ni nespadá a netvrdíme to.
| Způsob | Zdroj CO₂ | Trvanlivost | Co zůstane |
|---|---|---|---|
| Helena - řízená biologická fixaceFotobioreaktor s mikrořasami | spaliny i okolní vzduch | dny až roky v produktu - stovky let po pyrolýze | biomasa: krmivo, nutraceutika, biostimulant - nebo biouhel |
| Aminová absorpce (post-combustion)Pračka u zdroje emisí | spaliny z jednoho zdroje | podle toho, kam se CO₂ pak uloží | čistý CO₂ a účet za stlačení, dopravu a uložení |
| Přímý záchyt ze vzduchu (DAC)Sorbenty ve ventilátorech | okolní vzduch - kdekoliv (0,04 %) | podle toho, kam se CO₂ pak uloží | čistý CO₂ a velký účet za energii |
| Geologické uložení (CCS)Vtlačení do hlubinných formací | čistý CO₂ z pračky nebo z DAC | stovky až tisíce let, dokud formace těsní a někdo ji sleduje | nic k prodeji - a část objemu jde na vytlačování ropy |
| Zrychlené zvětráváníDrcená bazická hornina na půdě | okolní vzduch, přes dešťovou vodu | tisíce let - uhlík končí jako uhličitan | vápněná půda a uhličitany odnesené do oceánu |
| Zalesňování a půdní uhlíkFixace v krajině | okolní vzduch | desítky let - požár, kůrovec nebo těžba vrací uhlík zpět | dřevo, biodiverzita, zadržená voda, chladnější krajina |
| Biochar (pyrolýza)Pyrolýza biomasy | uhlík už zachycený rostlinami nebo řasami | stovky let v půdě | biouhel jako půdní aditivum a teplo z procesu |
| Mikrořasy v oceánu (MCFS)Řasy, které se potopí (Puro.earth) | CO₂ rozpuštěný v povrchovém oceánu | 200+ let podle metodiky | nic k prodeji - metodika platí jen pro oceánský fytoplankton, ne pro kultivaci |
This site is also in EnglishSwitch to English →